V letech 1951 - 56 vystudoval etnografii a dějiny umění na tehdejší filosofickohistorické fakultě University Karlovy. Do roku 1960 se pak věnoval etnografickému výzkumu mezi rumunskými Slováky, kteří reemigrovali do pohraničních oblastí čech a Moravy, a shromáždil rozsáhlou sbírku asi tisíce jejich písní. Z politických dùvodù nemohl ovšem v národopisné práci pokračovat, změnil tedy oblast pùsobnosti a v letech 1961 - 68 byl odborným pracovníkem Oblastní galerie v Liberci. V tomto období vytvořil prakticky celé své fotografické dílo, započaté koncem 50. let cykly fotografií z šumavských přírodních rezervací Boubínský prales a Mrtvý luh. V úzkém kontaktu s předními tehdejšími grafiky, malíři a sochaři, především Janem Koblasou či Emilou a Mikulášem Medkovými, se záhy vyhranil jako “introvertní” fotograf struktur a destruovaných objektù. Vedle Aloise Nožičky či Karla Kuklíka bývá proto řazen mezi přední české fotografy tzv. “informelu” a post-surrealistické inspirace 60. let. Byl navíc dùležitým prostředníkem těchto tendencí do severních čech: už v roce 1962 spoluzakládal v Liberci tzv. Studio výtvarné fotografie. Účastnil se řady kolektivních přehlídek (Konfrontace III, Skupina 7 aj.) a samostatně se představil asi na desítce výstav (1963 české Budějovice, 1964 Kolín, Praha, Soběslav, Tábor, 1965 Hradec Králové, 1966 Brno, 1967 Bratislava, Miami v USA, Liberec, Ústí nad Labem). Věnoval se i monumentálním realizacím v architektuře. Prùřez celým jeho dílem, které se v roce 1968 uzavřelo odchodem do zahraničí, představila dnes vzácná knižní monografie s předmluvou Jana Koblasy. V letech 1968 - 86 žil čestmír Krátký v USA, kde pracoval v chemickém prùmyslu a externě přednášel na vysoké škole v New Castle, a poté přesídlil do Mexika. V roce 1995 se vrátil do české republiky, žije v Praze a jako badatel se volně věnuje předkolumbovským kulturám střední Ameriky. Většina jeho díla je uložena ve sbírce Moravské galerie Brno.