• Čeština
  • English
  • Deutsch

Čtyři po škole

Pavel Hauer, Ležící akt, 2013, gumotisk na akvarelovém papíře, 50 x70 cm
Pavel Hauer, Portrét, 2013, gumotisk na akvarelovém papíře, 70 x50 cm
Jan Schýbal, z cyklu Diptychálně, 2009, barevný digitální tisk, 55,4 x 42 cm
Jan Schýbal, z cyklu Diptychálně, 2010/2011, barevný digitální tisk, 55,4 x 42 cm
Jan Schýbal, z cyklu Diptychálně, 2013/2012, barevný digitální tisk, 55,4 x 42 cm
Radovan Kodera, Karolina, z cyklu „.. do očí“, 2012, bromostříbrná fotografie, 90x70 cm
 Ivan Vala, Bez názvu, 2014, černobílý digitální tisk
 Ivan Vala, Bez názvu, 2014, černobílý digitální tisk
 Ivan Vala, Bez názvu, 2014, černobílý digitální tisk
Trvání: 
5. 12. 2014 - 31. 12. 2014
Autoři: 
Vala Ivan
Autoři: 
Schýbal Jan
Autoři: 
Hauer Pavel
Autoři: 
Kodera Radovan

Výstava z cyklu “Fotografické školy Evropy”.

HAUER- KODERA-SCHÝBAL-VALA

Výstava pedagogů fotografického oboru na SSUPŠ Zámeček v Plzni.

Tři mušketýři na Zámečku (o čtvrtém nemluvě).

Nikoliv Alexandre Dumas, ale italský architekt a filmař Michelangelo Frammartino, autor pozoruhodného filmu Čtyřikrát, který je právě bez větší pozornosti diváctva premiérován v českých kinech, připomíná větu, kterou prý kdysi pronesl Pythagoras a kterou parafrázuje takto: „Každý z nás v sobě má čtyři životy, které do sebe zapadají.” Bez ohledu na smysl ji parafrázuji tak, že každý, kdo navštíví výstavu nazvanou Čtyři po škole, bude mít před sebou čtyři životy (nejen fotografické), které do sebe zapadají přinejmenším tím, že všichni čtyři pedagogují na SSUPŠ (Soukromé střední uměleckoprůmyslové škole) Zámeček.

Ta „sídlí” v romantické stavbě (včetně budovy purkrabství), mírně vyvýšené nad rovinatou Plzní směrem na Radčice. Hlavní budova Zámečku, vystavěná v r. 1906 ve stylu malého Konopiště, a Ateliéry v nedalekých Křimicích, vytvořené zrekonstruováním obecné školy, jsou působištěm našich čtyř aktérů. Ano, to vše na vzdělávacím ústavu, který do svého jubilejního nového školního roku v září vstoupil s heslem: „Dvacet a furt freš”.

Michelangelo Frammartino uvádí, že podle legendy učil Pythagoras své studenty skryt za závěsem. „Usazeni před tímto plátnem, podobně jako v dnešním kině, studenti pět let poslouchali hlas svého učitele a objevovali skryté významy věcí, významy, které se nachází za závojem, který je zakrývá. Tento závoj může zastřít náš pohled, ale zároveň nám pomáhá pochopit, že význam nemůže být zachycen jen zrakem …” (Čím dalším?) Jak z výstavy patrno, naši pedagogové se rozhodli, byvši „po škole”, odhodit jakýkoliv závěs mezi sebou a (nejen) studenty. Jejich práce jsou před námi. A „poškoláci” samotní? Šest řádků musí stačit:

PAVEL HAUER (3. 4. 1960 v Plzni) vystudoval Pedagogickou fakultu v Plzni, obor výtvarná výchova. Už od 80. let představuje malby a grafické listy ve svém ateliéru v Plzni. Od roku 1989 začíná vystavovat veřejně malbu a grafiku, někdy s vlivem konceptualismu, většinou ale figurativní. Postupně přechází od tradiční olejomalby na plátně k rozměrným formátům na papírových rolích, výstavy tvoří významové celky. Po r. 2000 se začíná zabývat starými fotografickými technikami, které používali piktorialisté v 19. a na začátku 20. století.

RADOVAN KODERA (1960 v Chebu) po maturitě a vojně pracoval jako řidič, strojník bagru, zauhlovač, vychovatel na stavebním učilišti. Amatérsky fotografuje od poloviny 80. let. Od r. 1992 pracuje jako fotograf Národního památkového ústavu v Plzni. Spoluzakladatel a předseda Občanského sdružení Pro Photo založeného na podzim 2003 za účelem vyhledávání, zhotovení a prezentace fotografických souborů převážně z prostředí menšin, nekomerční a nekonvenční kultury a instalací v netradičních prostorách.

JAN SCHÝBAL (4. 1. 1958 v Plzni) vystudoval Střední grafickou školu v Praze a Institut výtvarné fotografie při Svazu českých fotografů tamtéž. Systematicky začíná fotografovat od r. 1985 a od počátku je v zájmu jeho objektivu především člověk se svými osudy, v jejichž každodenní všednosti hledá a nachází drobné perličky humoru a pozitiva. S chebskou galerií G4 se seznamuje roku 1987 a z této spolupráce pak vzniká značná část jeho fotografií. Archetyp bytí a živočišnosti odhaluje tušené: Všude chleba o dvou kůrkách.

IVAN VALA (2. 3. 1964 v Plzni) po gymnáziu v Plzni studoval na pražské FAMU (katedra výtvarné fotografie). Od 90. let se věnuje profesi fotografa a užité, zejm. knižní grafice. Trvalým médiem jeho volné tvorby je fotografie. O svých expozicích jen nerad (popřípadě na poslední chvíli) informuje (i organizátory). Není divu, společná výstava se dvěma amatérskými kolegy v Plzni na Borech byla v roce 1988 po odpolední vernisáži „svěšena” a zakázána zejména proto, že právě jeho fotografie byly shledány závadnými.

A teď k vlastním fotografiím. Společným světem všech našich autorů a estetickým klíčem k jejich prožití se jeví zejména… Jakže, prostor je vyčerpán a čtenář i posluchač také? Přání většího zájmu (než v úvodu zmíněnému filmu Čtyřikrát). Tohle je také čtyřikrát. 4 v 1.

Mgr. Jan Kastner