Vystudovala češtinu a tělesnou výchovu na Pedagogické fakultě UK v Praze (1956) a působila jako učitelka.

Od mládí fotografovala, byla členkou fotografického klubu Vagónka Tatra Smíchov a úspěšně se účastnila řady fotografických soutěží a výstav.

V roce 1962 se stala redaktorkou časopisu Československá fotografie. 

V letech 1964-66 doprovázela svého manžela do Alžírska, kde působil jako volejbalový trenér. 

Po návratu pracovala jako redaktorka oddělení pohlednic v nakladatelství Orbis.

V roce 1974 odjela na rok za manželem do Toga a z tohoto pobytu vytěžila cestopisnou publikaci Rytmus černé Afriky - S odbíjenou v Togu (Praha, Olympia 1980).

V roce 1980 se vrátila do školství a pracovala jako knihovnice na základní škole. V roce 1988 odešla do důchodu.

Libuše Kyndrová amatérsky fotografovala již od mládí a v 60. letech se stala redaktorkou časopisu Československá fotografie, kde se seznámila s fotografem Miloněm Novotným a filmovým kritikem Jaroslavem Bočkem, jejichž moderní názory na fotografii ji podstatně ovlivnily. Dokladem je právě soubor fotografií z Alžírska, který znamenal určitý odklon od poetické fotografie, které se do té doby věnovala, a představuje vrchol její fotografické tvorby.
Svůj africký soubor vystavila jako celek veřejně vůbec poprvé v roce 2009, kdy společně s dcerou Danou uspořádaly výstavu Algérie-Togo ve Francouzském institutu v Praze.