Narodil se roku 1957. Malovat začal po 11. září a od té doby vytvořil rozsáhlé soubory fotografií, koláží, asambláží a maleb. jeho východiska jsou česká krajinomalba, třeba Václav Rabas nebo taky Henri Matisse, a od nich se dostal k lapidárnímu abstraktnímu výrazu ve všech kategoriích, kterým se věnuje. Cestou zkřížil cestu českých neodadaistických tendencí a chvíli křísil informel. Přichází s úkolem prověřit možnost udělat něco podruhé, nebo zdánlivě podruhé, s posláním vyjádřit sebe a zjistit, že nejadekvátnějším prostředkem jsou kapané pruhy. Řekněte “kompozice s horizontálními liniemi”  a řekněte “peřina” - slyšíte te rozdíl?! Při malbě používá Štýbr dripping, protože opovrhuje štětcem, a pokud fotografuje , vyhledává abstraktní kompozice blížící se malířskýcm námětům. Jeho první práce byly desky z papíroviny, na nichž vytvářel rytmické struktury nahuštěním vlnek linkovaného papíru. Delikátní geometrické malby akrylem na plátně, kterým se věnuje nyní, vycházejí ze vzpomínek na čisté plochy školních tabulí, z hudby, z designu nábytku a nádobí a z prožívání krajiny a jena za druhou tvoří pokračování hermetického příběhu, který vydržíme s napětím sledovat, protože ho nese vášeň a jistíá narativní logika. Co bude dál? Puntíky, pruhy, nebo puntíky a pruhy? Samostatně vystavoval zatím pouze fotografie “fotokomiksy”: v péči Jiřího Valocha v brněnské galerii Kabinet(2007), v pražské Galerii Pecka (2004) a jako host na retrospektivě Vladimíra Kokoliy v Domě umění v Brně (2003). Jako malíř Štýbr na zhodnocení a zařazení teprve čeká. Jeho devízami jsou kontinuita, charisma a fakt, že přesně ví, proč a kudy šel. Přivlatnil si tak s bezprostřední energií i to co bychom mu mohli upírat vejménu originality, inovace a historie umění.