Hecht Petr
Česká fotografie má mnoho výrazných osobností, které zaujalo fotografování divadla a divadelní fotografie i díky bohaté divadelní tradici u nás vystupuje jako výrazný žánr. Málokterý ze známých fotografů divadla byl však tak bytostně spjat s divadlem, které fotografoval, jako Petr Hecht. V Divadle Járy Cimrmana, z něhož je na výstavě nejvíce fotografií, byl totiž vedle oficiální pozice fotografa také kulisákem. V jiných divadlech měl zase výjimečné postavení díky svým přátelským vztahům se členy souborů. Ve svém bohatém životě Petr vykonával řadu profesí a u většiny z nich byla fotografie v různých formách přítomna, ať již šlo o vlastní fotostudio, vydávání fotografické ročenky, či fotoobchod. Fotografii studoval na Pražské fotografické škole, kde později také pár let učil.
Jako člen Divadla Járy Cimrmana měl nejen možnost zblízka poznat členy souboru, ale jako kulisák si osahat zákulisí divadla a představení vnímat takříkajíc zezadu. Tedy nikoli pouze z pozice diváka, z níž vzniká většina divadelních fotografií. Nejosobitější záběry z divadla vznikají, když je fotograf hercům blíž, z úrovně jeviště, z pohledu očí. Vznikne tak i detail, který divák nezná a který je pro něho objevný. Právě tento pohled je Petrovi nejbližší. Mnohdy musel samozřejmě fotografovat také z úrovně diváka, tedy z hlediště, neboť zejména tyto snímky se uplatňovaly v tiskovinách. Třetí skupinu snímků na výstavě bychom mohli nazvat jako upomínkovou, pamětní. Petr Hecht v ní reportážní formou zachycuje různé události ze života divadla. Z mnohých snímků podvědomě cítíme radost z fotografování a radost z divadla, která jakoby se zhmotnila do fotografií. Snímky Petra Hechta tuto pozitivní energii předávají.
Čtvrtou skupinu vystavených snímků z Divadla Járy Cimrmana tvoří záběry jednotlivých herců v jejich kostýmech v improvizovaném ateliéru (druhé herecké šatně) před neutrálním jednotným látkovým pozadím. Snímky vznikaly během několika minut před odchodem herců na scénu. Na rozdíl od záběrů z představení nebo upomínkových reportáží byl u nich Petr Hecht pánem světla a situace, neboť postava zde pózovala jen kvůli fotografovi. Projekt měl zároveň dokumentační charakter, neboť plánoval zdokumentovat všechny role, včetně alternací. V letech 2002 - 2003 tak vzniklo na 60 těchto snímků. I když šlo o autorský projekt s možností individuálního nasvícení, fotograf plně respektoval jeho strohou dokumentárnost a nikterak světlem zachycený obraz nevylepšoval. Zastává ostatně názor, že fotograf divadla je služebník divadla. Přistupoval tedy ke své práci fotografa s pokorou. Nenalezneme u něho hry se světlem, hry se záměrným zrnem a neostrostí gest, snímky jakoby ,,umělecké”, jde o pokorné technicky perfektní fotografické záznamy. Právě v této pokoře a citlivé dokumentárnosti se znalostí prostředí a dějů spatřuji největší význam Hechtových divadelních fotografií. Podobný přístup ostatně uplatňoval i na snímcích z Divadla Na tahu i z jiného divadelního prostředí. Zvlášť cenné a málo známé snímky vznikly i z projektů Ladislava Smoljaka, ze Studia Jára později přejmenovaného na Studio Láďa. Petr Hecht na svých divadelních fotografiích neupřednostuje své já před prostředím a osobnostmi, které zachycuje. Jako fotograf se v pozitivním smyslu vytrácí. Takový pohled je v současné fotografii, kdy vznikají miliony snímků jen kvůli zvýraznění vlastního ega, vzácný. Vzácný je ostatně i jeho technický přístup: Jako milovník a propagátor klasické ,,mokré” černobílé fotografie fotografuje totiž v divadle stále na černobílý film (s výjimkou barevných záběrů na objednávku). Většinou na kinofilm (pro technické detailisty jde o Ilford HP5 Plus popř. Pan 400 exponovaný většinou na ISO 1200). “Ateliérové” snímky postav v rolích pak fotografoval důsledně na středoformát 4,5 x 6 cm. Stále pracuje v temné komoře a pro zvětšeniny používá klasický černobílý barytový papír. Na zvětšeniny postav z her byl pak použit dnes již neexistující papír Kentmere Art Classic. Jako perfektcionista utvrzuje a tónuje snímky ještě selénem. Ušlechtilý materiál poskytuje sám o sobě vyjímečný zážitek. Ve spojení s obrazem bezděky dochází k zajímavému spojení, které jakoby umocňuje cimrmanovský odkaz a jeho rezonování v české společnosti. Jára Cimrman, tento ,,největší Čech”, hrdina, který žil/nežil, je zvěčněn archaickou ustupující fotografickou metodou na již nedostupný fotomateriál. Vidím v tom symbol cimrmanovského mýtu s jeho zařazením do národní mytologie. Podstatné je, a to je zdrojem optimismu, že tento fotomateriál podá obraz cimrmanovského divadla i po mnoha desetiletích. I za padesát let bude z něho obraz hmotný, filmy s portréty se budou moci stále držet v ruce, nebudou zaklety do nul a jedniček… Při prohlížení Hechtových barytových fotografií s postavami Cimrmanových her vnímám až s mrazením v zádech, že právě tato klasická forma je vpravdě zvěčněním křehkého Cimrmanova génia, tváří v tvář naší době stále více zrychlované nulami a jedničkami. Je čímsi jako důkazem stálosti…
Pavel Scheufler, 6. července 2014
Petr Hecht - fotograf, grafik, kulisák, tiskař, nakladatel, vinárník …
Životopisná data:
1956 - Narodil se v Praze v Dejvicích 2. září.
1975 - Maturuje na Střední průmyslové škole dopravní v Masné ulici.
1975 - Pracuje na Jídelních a lůžkových vozech.
1977 - Pracuje jako strojvedoucí metra.
1981 - 1985 Studuje výtvarnou fotografii u Doc. V. Vláška na Pražské fotografické škole.
1993 - Živí se jako tiskař. Dostává se k práci grafika na počítačích Mac.
1994 - Pracuje jako fotograf ve firmě Kabel Net.
1995 - Zakládá vlastní fotografické a grafické studio na Žižkově.
1995 - Fotografuje pro Divadlo Na tahu.
1996 - Začíná fotografovat pro Divadlo Járy Cimrmana.
1997 - Stává se členem Divadla Járy Cimrmana, pracuje jako kulisák a fotograf.
1998 - Spolu se společníky otevírá prodejnu fotografie se specializací na černobílou fotografii.
2000 - Zakládá firmu ACER Foto zastupující několik fotografických firem.
2002 - 2005 Učí na Pražské fotografické škole ateliérovou praxi.
2008 - Žije a pracuje ve Zdibech, kde jeho rodina pobývala od roku 1939.
2010 - 2012 Pracuje pro Divadlo Na tahu, nejen jako fotograf.
2013 - Po letech ochutnávání vín otevírá vinotéku “V Sadu”.
Výstavy:
1985 - Realistické divadlo (nyní Švandovo divadlo)
1986 - Divadlo v Řeznické
1987 - Kulturní dům Krakov
1991 - Soukromá výstava - Holosmetky
1992 - Výstavní síň Jednoty bratrské - Korunní ul. spolu se sochařem Milošem Hruškou
1994 - Galerie Nikon - Vídeň
1995 - Zámek Valeč
1996 - Žižkovské divadlo Járy Cimrmana
2003 - FotoŠkoda
2004 - Dobrá trafika - Korunní ul. - Praha
2010 - Klub Koníček - Galerie Ivana a Dagmar Havlových
2014 - Zámek Zdiby
Společné výstavy:
1996 - Absolventská výstava PFČ
1988 - Dům u Zlatéhou Melounu
Zastoupení ve sbírkách: Galerie Nikon Vídeň; Soukromé sbírky: Holandsko, Německo,
Rakousko, Čechy
Knihy: Švestka - Divadelní hry DJC, Paseka 1999, Šest ze šedesátých, Tichý - Ježek, Radiožurnál 2003, To nejlepší ze Smoljaka, Svěráka a Járy Cimrmana, První nakladatelství Knihcentrum, 1998, Komplet her Divadla Járy Cimrmana a další.