1981 maturita – Kaiserslautern

1984 – studium komunikačního designu – GHS Essen.

Vystavuje od roku 1988 převážně v Německu. Účastnil se skupinových výstav po celém světě. Od poloviny osmdesátých let inscenuje „skutečnost“ před kamerou. Ve svých obrazech vypráví příběhy, které jsou zhuštěny do výtvarné zkratky. Jde mu při tom stejnou měrou o poměry a vztahy, které vytvářejí obraz v čitelné konstelaci. Inscenace nebo konstrukce je pro tento druh fotografie nejdůležitejší a příprava takové inscenace se vlastně stává součástí uměleckého díla.

Tím je pojem inscenace chápan dosti široce. Výběr “scény, kulis, rekvizit” a samozřejmě “herců” tak už dopředu ovlivňuje výsledný obraz, který až do okamžiku stisknutí spouště existuje pouze v představách autora. Často máme pocit, že se před námi otevřela divadelní opona a my diváci jsme pozváni do inscenovaného světa, který nám pomocí symbolů přibližuje příběhy všedního dne i příběhy pohádkové. Interakce mezi divákem a obrazem nevzniká pomocí monologů či dialogů, jako v divadle, ale prostřednictvím stavebních prvků obrazu, světla či kompozice. Častou metodou jeho práce jsou surrealistická setkání předmětů a lidí s ironickým až sarkastickým nábojem. Některé z jeho obrazů vytvářejí pocit tzv. rozhodujícího okamžiku, jako fotografie Henri Cartier-Bressona, kdy si dokážeme představit, co předcházelo a co bude následovat. Na rozdíl od něj se však nepohybujeme světem reálným, ale inscenovaným a tím nás autor nutí k zapojení vlastní fantazie v plné míře. Symboly používané autorem jsme pak schopni dešifrovat na základě vlastní životní zkušenosti, zaběhlých mediálních klišé současného světa představovaných v podobě náznaku, zkratky vycházející z reklamy, politického a sociálně-kulturního prostředí. Šíře Brennerových témat je velmi rozsáhlá. Pracuje v různě širokých cyklech, které oscilují mezi zdánlivým dokumentem (např. Strandbad z roku 1991) evokujícím dokumentární fotografie Martina Paara po cyklus Lust der Phantasie z let 1992-94, který evokuje pozdější práce autorů Nové slovenské vlny, zejména Vasila Stanka. Náročnost některých inscenací připomíná Christovy konceptuální realizace v krajině, které poprvé do celého uměleckého procesu tvorby zahrnuly i nesmírně náročné přípravné práce, jednání s majiteli pozemků, vlastní realizaci, natočení a nafotografování výsledku, uvedení místa do původního stavu. Brennerova preciznost, smysl pro detail, práce se světlem, které se často stává dalším objektem obrazu, jsou často na hranici chápání analogového a digitálního obrazu. Autor nás tak mnohdy nechává tápat mezi světem inscenovaným a virtuálním. Autor dodnes používá klasický materiál a některé, hlavně velkoformátové fotografie, jsou klasické barevné zvětšeniny.

web