Galerie 4 zve na výstavu MĚSTO, která představuje soubor fotografií skupiny pražských autorů, jejichž práce vznikaly od 80. let minulého století až po současnost. Výstava zachycuje proměny města - nejen v jeho podobě vizuální, ale i v atmosféře doby a rytmu každodenního života.

„Fotografie je o tom, jak se díváte;

nemá nic společného s tím, na co se díváte.”

                                               Elliot Erwitt.

 Citát Elliota Erwitta, amerického fotografa a člena skupiny Magnum Photos, jako by předznamenal intuici, s níž se skupinka pražských fotoamatérů začala rozhlížet po svém městě a pod názvem Město si také ustavila statut svého fotografického rozhledu. Sblíženi sice generačně, ale rozdílní ve svých profesích, sjednocoval je pohled do hledáčků svých fotoaparátů. Bylo to v osmdesátých le­tech minulého století a rozhled po jejich městě byl dalek ideálu stověžaté matičky.

Osmdesátá léta minulého století. Podivný paradox hlasitého slova a mlčenlivé myšlenky. Pošetilá nabídka unifikace životního standardu v konfrontaci s exkluzivitou valutové hierarchie. Stále přeží­vající animosita vůči sebemenšímu vybočení z rétoriky májových hesel a vyrážející kopřivka na stránkách novin a televizních obrazovkách při bludném zapochybování o vedoucí síle ve státní moci. Možná ale také rezignace většiny nad touto mocí při vědomí relativity slov jako jsou do­časnost nebo věčné časy. Jakési podvědomí, že i v ošumělosti doby lze vyrýžovat blyštivé šupinky nejen naděje, ale i radosti.

Tak se utvářela osobitá forma obsahu i způsobu prezentace fotografií členů skupiny Město, že byla zřetelně rozeznatelná ve výstavních aktivitách tehdejšího zastřešujícího vinohradského fotoklubu, který od svého založení v roce 1908 prošel peripetiemi spolkové činnosti v dobách rakousko-uher­ských, republikových i protektorátních a snažil se uchovat si určitou tvůrčí autonomii v době socialistické­ho realismu. Kulminačním bodem v těch letech byla pak výstava skupiny v italských Benátkách v roce 1986, od níž se odvíjí poznání, že fotografie nemusí dosahovat hodnot sociologické sondy nebo urbanistické­ho dokumentu, aby se stala součástí historické paměti. Neboť pohled objímající každodenní všednost ulic i chodců jen utvrzoval víru, že životní míza nevysychá.

S tím také vstoupily fotografie skupiny Město do dalších tří dekád; jak ty s pamětí let šedivých, tak i ty novější, jejichž barevnost nic nemění na střízlivosti pohledu. Jádro výpovědi fotografií skupiny Město je v radosti fotografů, s níž se překonává všednost nebo únavný stereotyp. Černobílé foto­grafie z let osmdesá­tých již nabývají hodnot paměti a ani ty současné barevné si nezadají s myš­lenkou Elliota Erwitta, že fotografie je o tom, jak se díváte.

Milan Fara