Porcelain
Trvání:
14. 2. 2025 - 12. 3. 2025
Autoři:
Karolina Koblen Malířka představí jeden ze svých oblíbených motivů - porcelánové sošky. V napětí mezi hyperrealismem a stylizací zkoumá fenomén sentimentality, kýče a vztahu k minulosti.
Pokud vyslovíme slovo porcelán, vytane nám na mysli nadčasový fenomén přesahující hranice států a kontinentů, který propojuje praktičnost všedního užívání i výtvarné estetično. Téma ale má výrazně širší kontext - česká malířka Karolina Koblen se rozhodla ve své tvorbě reflektovat další, na první pohled skryté dimenze fenoménu porcelán - jeho sociální pozadí, neznámé příběhy jednotlivých artefaktů a jejich majitelů. Autorka se proto nedávno ponořila do ucelené série porcelánových obrazů, které se nyní již podruhé představují v podobě samostatné expozice.
Skutečnost, že se tato tematická výstava koná v Chebu, je více než symbolická - právě z oblasti severozápadních Čech se během 19. století stalo významné centrum výroby porcelánu. Nejen na české, ale také na německé straně Krušných hor vznikala řada porcelánek - namátkou lze zmínit proslulou saskou Míšeň, na druhé straně horského masivu pak Duchcov, Dubí u Teplic, Klášterec nad Ohří, Horní Slavkov či Karlovy Vary. Na začátku 20. století v Krušnohoří existovalo téměř 200 manufaktur a malíren porcelánu. Podmínky pro existenci porcelánek podél severozápadní hranice Čech byly ideální především díky dostupnosti lokálních surovin potřebných pro výrobu porcelánové směsi - základem jsou především karlovarský kaolin, západočeský živec, křemen a hlína.
Zájem o porcelán - i jeho druhotné malířské ztvárnění - se u Karoliny Koblen přirozeně vyvíjel. Jakousi příslovečnou vlaštovkou celé obrazové série se stalo plátno zpodobňující kompozici hloučku porcelánových figurek, které autorka namalovala za účelem dekorace vlastního obydlí. Na stejný motiv pak často narážela díky svému zájmu o „starožitnosti” z bleších trhů a on-line bazarů. Fascinovalo ji široké spektrum různých porcelánových figurek, od esteticky ladných až po předměty vyloženě bizarní a humorné. Začala proto obrázky těchto kousků sbírat, časem i načrtávat do skicáře a postupně vznikaly nové a nové obrazy. Na tematické sérii tedy Karolina pracuje již několik let, převážně se jedná o malby olejem a akrylem na plátně, výjimečně pak o čisté olejomalby. Kontrastní kombinace základní vrstvy olejové a následné éterické akrylové - vcelku typická pro výtvarný styl autorky - pak navíc umocňuje dojem plasticity jednotlivých porcelánových figurek.
Prostřednictvím svých porcelánových obrazů nás autorka provází spletí zašlých osudů jednotlivých předmětů, které se předávaly z rukou jednoho majitele do rukou jiného. Každý kus porcelánu se stal němým svědkem života svého majitele či majitelů a skrývá tak svůj vlastní příběh. Příběh, který je na první pohled v pozadí a do něhož nevidíme. Při pohledu na porcelánový obraz si tak v duchu můžeme pokládat řadu otázek. Je to krásné, nebo je to kýč? Připomíná mi to něco z mého vlastního dětství, nebo je to pouhá sentimentální reakce na retro / starožitný předmět? Jak se tento anonymní kus porcelánu objevil právě v bazaru? Čeho všeho byl vlastně svědkem, když „přežil” svého majitele?
Závěrem zbývá jen poslední zásadní otázka - kdo je vlastně Karolina Koblen? Avantgardní malířka a fotografka, rodačka ze Stříbra (*1988), absolventka oboru Vizuální kultura na Západočeské univerzitě v Plzni, kde studovala malbu a figurální kresbu u Borise Jirků. Je malířkou oblých snových linií - její osobitý styl charakterizuje kombinace klasické olejomalby a vnější malby vodovými neonovými odstíny akrylu. Vystihuje tak symbolicky obrysy složité duše současného člověka, který pro ni stále zůstává velkou neznámou. Kromě malby se ve své tvorbě nevyhýbá ani kresbě, experimentům s kombinovanou technikou či plastikou (např. nedávná výstava Slizová zahrádka). Žije a tvoří v Praze, kde v minulém roce poprvé realizovala samostatnou výstavu porcelánových obrazů.
Text: Lukáš F. Peluněk