Projekt pěti absolventek FAMU z jejich mateřských dovolených.

“Dostal jsem zvláštní úkol. Mám napsat úvodní text k výstavě pěti fotografek, absolventek pražské FAMU, které jsou v současnosti na mateřské dovolené nebo možná právě rodí. Moje osobní zkušenosti jsou velmi odlišné od současného způsobu života těchto žen, které podle všeho balancují na úzké, ale pevné hranici mezi chutí k profesní seberealizaci a starostí o základní zajištění rodiny, popřípadě na hranici mezi (zdravou) skepsí a vybuzenou aktivitou či mezi frustrací a naplněním. Z jejich vlastních výpovědí je patrné, že se ocitají v jakési mezifázi návratu do před-symbolického stavu světa a komunikace, kam provázejí své děti, jejichž specifická subjektivita se teprve rodí. Proto se mnohdy konfrontují s “abjektivními” jevy, což jsou fenomény, které předcházejí racionální či symbolický řád dospělého světa. Jedná se mnohdy o jakési
propady do beztvarosti skvrn, o ataky znechucení, o narušení čitelné distance mezi subjektem a objektem.

Lingvistka a psychoanalytička Julia Kristeva předpokládá, že abjektivní stav předchází konvenční řád a je jakýmsi chaosem či prorůstáním lidského a animálního či přírodního a kulturního elementu, neplatí v něm jasná pravidla, jedná se o jakousi původní nestrukturovanou matérii světa. Vazba a oddělování dítěte a matky je podle psychoanalytiků jedním z hlavních příkladů povstávání symbolického řádu z abjektivní nerozlišenosti. V tomto procesu se neangažuje samozřejmě pouze dítě, ale stejnou měrou i matka (někdy snad i otec), která respektuje přirozený vývoj potomka, jehož propojení s matkou nekončí porodem. Řada fotografií našich autorek reflektuje tuto situaci - jakýsi regres k méně strukturovaným či chaotickým formám, které mohou vyznívat i odpudivě či znepokojivě pro svůj taktilní potenciál (často nejde o distancované vizuální jevy, ale o nepříjemně blízké relikty hmatu - otisky rukou, fleky na bryndáčku, špína za nehty atd.). Stejně tak reflexe “nekanonických” deformací těhotného těla či pohled do nezkrášlené intimity může být nepříjemný a nevím, jestli jen pro mužského diváka. Tato abjektivní povaha mateřské
“dovolené” je základním vkladem sledovaných fotografických děl. Objevuje se zde výrazný kontrast s konstrukcí mateřství a rodinné idyly v masových médiích, kde se vyskytují pořád dokola úsměvy, objetí, vůně, měkkost a jiné obrazy štěstí a bezpečí.

Fotografie našich autorek ukazují pohled za tuto iluzivní oponu, pod kterou se skrývá všechno jiné, jen ne bezproblémová líbivost. Na výstavě jsou zastoupeny fotografie Pavly Kocourkové, Barbory Gerny - Vojtěchové, Michaely Zeinerové Brachtlové, Anny Lara Feldekové a Lucie Škvorové. Těšíme se na zážitky z prázdnin…”

Václav Hájek