• Čeština
  • English
  • Deutsch

FAMU - Vnější prostor / Outer space

Tereza Příhodová - Krajiny
Klára Žitňanská - Mixle
Jáchym Kliment
Trvání: 
8. 1. 2010 - 13. 2. 2010

Výstava absolventů Katedry fotografie FAMU


Vernisáž se koná 8.1.2010 od 18:00 v Galerii 4


Výstava s názvem VNĚJŠÍ PROSTOR je založená na tvorbě několika autorů, které spojuje primárně studium a absolvování oboru fotografie na FAMU, zároveň pracuje s jednotným tématem jinak odlišných autorských přístupů.


Zdá-li se být polopatickým konstruktem sousloví „fotografie prostoru” jakožto specifické téma, už proto, že každé vizuální dílo založené na snímání existujícího se v určitém prostoru odehrává, v případě této výstavy se jedná o výrazný spojující prvek. Prostor, stejně jako čas, nebo pohyb, je jednou z všudypřítomných veličin, které do jisté míry determinují každý lidský počin, a jeho vnímání. Fotografie je médium, které díky své statické podstatě pohyb i čas komponuje do jisté jednoty, pro kterou je prostor fyzicky vizuální hranicí.


Často kontrastní pojímání prostoru cíleně fotografovaného v této výstavě vystupuje do popředí hlavního zájmu. Prostor se z postu prostředí dostává na pozici objektu, ať již centrálního, nebo objektu jehož pomocí autor zpodobňuje vlastní názor - výpověď.


Vzhledem k tomu, jak specifické médium zaznamenávání času fotografie je, vzniká zde pomyslný bod, ve kterém se čas a prostor spojují v jedno. Tato obecná konstelace přináší i možnost záměrně rušit pocit časového toku, stejně jako konkrétnost místa lze znejasnit. Takto dochází k jistému abstrahování fotografie, která se odklání od historických souvislostí popisu, informace a průkaznosti. Metafyzický dojem, který vyvolávají fotografie Jáchyma Klimenta, tak nenesou primárně informaci o lokalitě, časovém období apod. jakkoli ji zároveň obsahují. Vizualismus, který přináší nástroje jako zploštění samotného prostoru, nebo neidentifikovatelné bezčasí, je průvodním jevem autorova osobního názoru, emoce. 
Prostor nazvaný krajinou a jeho mutace nalézá Tereza Příhodová ve svých intimně pojatých reprodukcích, původně většinou analogového záznamu. Terezy abstrahování probíhá technologicky postprodukční cestou. Ať již se jedná o přímý zásah do negativu, diapozitivu nebo manipulace s digitálními daty, proniká svébytný fantaskní svět do nasnímané „reality” přirozeně, kontaktně a živelně.  


Prostor, jako okolnost vzniku nového významu na bázi kontrastu hraje významnou roli ve fotografiích Kláry Žitňanské. Střet všední reality exteriéru s prvkem, který se z vnitřních prostor domů, bytů, obchodních center apod. ocitá na nečekaném místě, stírá na jednu stranu rozdíl mezi „uvnitř” a „venku” a zároveň upozorňuje na nutnost a samozřejmost definice místa, stejně jako logiky předchozí fyzické manipulace. Vytržení televizního přijímače z prostředí obýváku, tak může odkazovat na českou tradici surrealismu a poetismu, stejně jako nutí k podezření, zda se opravdu jedná o náhodnou cestu jednoho předmětu z místa na místo, odvislou od jeho funkce, majitele, či pouze událostí včerejší noci.


Prostor v souvislosti s člověkem může být pole, uprostřed stojí autor, a míří objektivem na cíl, kterým muže být cokoli okolního, i on sám. Člověk manipulující přímo s objektem krajiny, považující toto za činnost oprávněnou, a tím mechanicky vytvářející prostor stejně jako z kostek lze vytvořit hrad, je tématem instalace Adély Leinweberové. Ozvučená projekce, působící až jako instruktážní video, konceptuálně pracuje s metaforu lidského chápání životního prostoru, nakládání s ním, a konkrétního výsledku. 
K impresi subjektivního vnímání člověka dochází Tereza Havlínková, formálně také díky prostředí a jeho výtvarných projevům. Prchavost, světlené mihotání stejně jako nejasné podání detailu a souvislosti umocňuje a přenáší dojem, napětí ze snahy zachytit, zmocnit se i pozorovat. Prostor ve smyslu distance mezi objektem a autorem vytváří bariéru, jejíž citelná přítomnost evokuje voyeurismus.


Vnější prostor můžeme tedy chápat jako způsob vymezení autora vůči okolí, spolupráci, cílenou manipulaci, plochu na které konstruujeme nám vlastní realitu.
Prostor, a reakce na něj, je nevyhnutelnou součástí fyzické existence, stejně jako ideovým pozadím úvahy, pocitu, nebo vizuálního díla.”


Ela Hasselstern