Pedagogové FAMU Praha a jejich nejnovější práce.

“Štěpán Grygar těží z toho, co mu nabízí skutečnost, která jej obklopuje, a neruší ji jinými významy, ani ji nespojuje s vlastními pocity, a přesto ji poznamenává svým cítěním již tím, co vybírá a jakou tomu dává podobu. Nemanipuluje se známým světem násilně, přistupuje k němu citlivě a upravuje situace tak, aby přinášely zprávu navíc, která není ve viděném zřetelná, ale ozřejmuje se v souvislostech, ve kterých se nalézá. Napomáhá jim, aby promlouvaly tak, jak on chce a říkaly o sobě to, co on chce. Grygar zakouší jakou chu mají předměty, příroda, město, viděné jeho očima. Snímá, komponuje, konfrontuje, hledá celek i detail a do nevšedních obrazů přetváří to, co se mu nabízí. Nevnímá známý svět jen přímým úhlem pohledu, protože by jej předával nepřesně a vlastně nepravdivě jako plochou desku. Chce je prozkoumat jinak, aby ukázal skutečnost v novém významu.” PhDr. Miroslava Hlaváčková

“V Reálovkách se u Rudo Prekopa často setkáváme s prostými přírodními motivy i se stopami lidské civilizace v krajině. Do některých z nich vstupují prapodivná, často až absurdní spojení. V jiných jde o přesné vyjádření atmosféry určitého místa, o „výřez“ z reality, který nám prostřednictvím určitého vymezení dovolí vnímat a chápat celek. Autor chce nejen zachytit svůj vztah ke krajině, ale také zaznamenat každodenní situace, z nichž se skládá celý život. Vlastně si tak již řadu let vede jakýsi fotografický deník, ve kterém se postupně odkrývají konkrétní obrazové příběhy. V nich se prostupují různé vrstvy skutečnosti, odlišné myšlenkové roviny. Rudo Prekop sbírá tyto obrazy, aby vytvořil pestrou mozaiku naší doby, aby vystihl prostupování rozdílných významů a časů a naznačil bohatství často nečekaných souvislostí. Zvolil tak vlastně podobný přístup jako kdysi Jiří Kolář, který rovněž dospěl k poznání, že v současném uměleckém díle se zákonitě musí prolínat vliv tvorby minulých generací s živou realitou přítomnosti a tušením budoucnosti.” Jiří Machalický