Lukáš Kliment fotografuje třiatřicátým rokem. Rekapitulaci posledního desetiletí volné tvorby propůjčil titul Moře. Osmdesátce tlumeně pestrých exponátů sice dotyčný živel coby motiv kraluje, není však zobrazen ani popisně, ani prvoplánově. K vidění jsou i záběry, které výslovně přímořské atributy na  odiv  nestaví, a odkazují k nim asociativně. Pojetí fotografií svědčí o tom, že se autor opět (po období, kdy pracoval zejména na zabezpečení rodinného rozpočtu) nenechává svazovat žánrem. Je tedy na výsost dobře, že se Zbyňku Illkovi, řediteli chebské Galerie 4 podařilo Lukáše Klimenta po bezmála patnácti letech výstavně vzkřísit.

Formální scelení instalace tkví v pastelové harmonii: magické červeně rzí a miliontých antikorozních nátěrů, zemité tonality pevniny, sytě zeleně vegetace, nepřeberná stupnice vyšisovaných barev naplavenin, nebeská i vodní škála modří…zachycování osobních postřehů se rovněž u raného Lukáše Klimenta neobešlo bez přesahů od zprostředkovaných faktů k jejich fotogennímu rozehrání. A jeho snímky se ani tentokrát nevydávají za objektivizující typizaci, anebo nějak samovolně vznikající záznam přírodního dění. To neznamená, že nezařadil snímky unikátních motivů anebo fotografie navozující přeludné vizuální dojmy. Nicméně fotograf svými obrazy především vyznačuje vlastní cestu a vybrané náměty tedy pocházejí z oblastí, jež ho bytostně zasáhly; jakožto názvy slouží místopisné a časové souřadnice zážitků. Prohlídka kolekce Moře okouzlí svébytnou intimností. Celek prostupuje sálání nálad dalekých výhledů a nových příslibů… Nejsme na výletě se sběratelem suvenýrů, nýbrž na pouti existenciální. A to v přísně fenomenologickém smyslu slova. Přitažlivost zaručuje Moři nejen téma, nýbrž hlavně nápaditost, s níž se tvůrce brání ryze formální výstavbě obrazů či efektům exotičnosti. Takže se vlastně jedná o novou polohu dávného umělcova naladění.