Průřez fotografickou tvorbou pražského fotografa a publicisty.

Slovy autora:

NEJVĚTŠÍ UMĚNÍ JE HUDBA

Největší ze všech umění je hudba. Takhle to prý řekl Friedrich Nietzsche. Já jsem se hudbě jako houslista věnoval od první třídy ZDŠ až do devítky, kdy jsem jen o chlup unikl konzervatoři. Sveden a do smrti okouzlen něčím tak nepostižitelným, povrchním a prchavým, jako je fotografie.

Když jsem začal na přelomu 60. a 70. let fotografovat, jen málo lidí u nás umělo udělat obstojnou zvětšeninu a ostrý snímek. Mě to naučil v hodinách češtiny, stejně jako legendu sportovní fotografie Jiřího Pekárka, skvělý kantor a můj první fotografický guru František Švehla.

Profesor Ján Šmok před víc než půl stoletím vtipně nadefinoval fotografii jako sdělení. Tím ji osvobodil od poněkud zavazujícího přídomku „umění“. A dovolil i nám, kteří nejsme primárně umělci, abychom vytvářeli „významové“ fotografie. Abychom klamali diváka, sebe a skutečnost, již zaznamenáváme, čímsi zdánlivě novým, úžasným, ale přitom pořád jen a jen – „skutečným“.

Vyfotografoval jsem asi čtvrt milionu okamžiků. Stopětadvacetinou vteřiny to představuje ani ne hodinu dění či nedění světa kolem nás. Pro mě to bylo čtyřicet let chození sem a tam, nacházení motivů a zacházení s fotografickou technikou. Občas se ovšem pouhá expozice změní v cosi víc než jen osvit. Obrazně bych to přirovnal k rozbřesku. Také kvůli tomu stále fotografuji.

Fotografie „án blok“ jistě není uměním. Ale přece jen – když vám ve fotografii o něco jde, tak tvoříte. Já tedy aspoň ano. Dokonce již dlouhá léta uplatňuji vlastní tvůrčí metodu, kterou jsem v září 2010 zveřejnil u příležitosti vernisáže své pražské výstavy v hudebním klubu s příznačným názvem CARPE DIEM (užívej dne). Pojmenoval jsem ji REKREAČNÍ REALISMUS.

Manifest REKREAČNÍHO REALISMU

1. Tvůrčí metoda tohoto originálního směru, jehož praporečníkem v teorii a praxi je jeho objevitel Ladislav Šolc z Chebu a Nových Butovic, se opírá o nejlepší tradice aktivního odpočinku, vytýčené takovými velikány, jako byl Anděl na horách, nebo Čech na Jadranu. Smyslem tvorby není jen planě a bezbřeze tvořit, ale zároveň aktivně odpočívat při každém stisknutí spouště fotoaparátu. Zkuste to a uvidíte, jak je to fajn.
2. Rekreační realismus je nejvyšší formou, syntézou a trestí všech dosud existujících realismů – od kritického a venkovského, přes socialistický a magický až k surrealismu či fotorealismu. Je přísně realistický, reálný a možná i virtuální. Čas ukáže.
3. Když se fotografické dílo povede, ustupuje tato tvůrčí metoda do pozadí, a dílo existuje samo o sobě, bez ohledu na svou skvělou, rekreačněrealistickou genezi.