• Čeština
  • English
  • Deutsch

Suburbia

A. Balco - Košice
P. Homola - z cyklu Building Walker
V. Szemzö - Petržalka
Trvání: 
4. 12. 2009 - 31. 12. 2009
Autoři: 
Balco Andrej
Autoři: 
Homola Peter
Autoři: 
Szemzö Viktor


Autoři: Andrej Balco, Peter Homola, Viktor Szemzö


Kurátorka: Anna Maximová



Problém centra a periférie není novodobým problémem, i když by se mohlo zdát, že s enormním rozvojem nově vznikajících satelitních oblastí je stále evidentnější.


Urbanistické dělení na centrum a periférii se do tváře našich měst významně vepsalo vznikem sídlišť, jejichž rozmach umožnilo období socialistického urbanizmu. Rozrostly se okolo městských aglomerací, někde vpadly přímo do existujícího plánu města a dodnes vytváří jakousi hradbu, panorama.


Sídliště jsou specifické „světy“, které má téměř každé město a které jsou dědictvím doby, které bude vytvářet náš životní prostor ještě velmi dlouho. Sídliště se stala domovem pro obrovské množství lidí /jen na Slovensku žije právě na sídlištích třetina obyvatelstva/ a i přes změnu režimu a životního stylu mnohých jejich obyvatel, jsou to neměnné šedivé bloky panelů, které v současné době zpestřují nanejvýš billboardy či jiné reklamy. Zajímavým fenoménem jsou pokusy obyvatel o revitalizaci panelových domů formou zateplování a nových barevných fasád, ale ne vždy je výsledek jejich úsilí zkvalitnit životní prostor pozitivní a vznikají tak zástupy barevných škatulí. Obyvatelé sídlišť nejsou většinou spokojeni s formou svého bydlení, ale pro mnohé je jakákoliv změna nereálná a nezbývá jim nic jiného, než si zvyknout.


Sídliště a život v nich jako zajímavý fenomén v postsocialistických zemích se zdá být zajímavý i pro současné dokumentární fotografy – nezávisle na sobě se o něj začali zajímat Andrej Balco a Viktor Szemzö, každý svým osobitým způsobem.


Zatímco Viktor Szemzö se zaměřil na bratislavský fenomén – mega sídliště Petržalka, Andrej Balco putuje a zachytává život na sídlištích v Pezinku, v Bratislavě, Michalovcích, Košicích a Velkých Kapušanech.


Soubor Viktora Szemzö s názvem Petržalka (2004 - 2005) je výpovědí o sídlišti, které je dle autora bez života a lidé se v něm střetávají pouze na cestě z a do práce, případně při venčení psů. Je to místo, které nemá spontánní život na ulici a obyvatelé se z pochopitelných důvodů snaží trávit zde co nejméně času. Szemzö se proto rozhodl ve svém cyklu alespoň pomocí fotografie změnit tento bezútěšný stav a Petržalku zalidnit. Použil metodu jakéhosi časového sběru záběrů, kdy určitý čas fotografoval z jednoho konkrétního místa a fotografie následně postprodukčně překryl, respektive použil všechny osoby, které se za daný čas na fotkách objevily a umístil je na jedinou fotografii. Výjevy z Petržalky tak vypadají jakoby byly plné lidí, dětí, psů a člověk má pocit, že to na Petržalce skutečně „žije“ a že tak nějak si to představovali i soudruzi-urbanisté při plánování tohoto sídliště.


Andrej Balco zachycuje v cyklu Sídliště /2003-2004/ výjevy na sídlištích tak, jak je nalezl, na snímcích vidíme výřezy ze sídlištního života takového, jaký s největší pravděpodobností opravdu je, přesto že na některých záběrech nás může mást pořádná dávka absurdity. Tu však můžeme připsat k dobru především samotnému autorovi a jeho daru zachytit život v jeho groteskní podobě. Andrej Balco se však nevysmívá, spíš hořkosladce vypovídá, ža i toto je realita života na sídlištích, která je realitou pro velké množství lidí nejen na Slovensku.


Celkem jiný pohled vnáší do tohoto tématu soubor Building Walker (2006) Petra Homoly, který  se zaměřuje na to, co vytváří naše prostředí a to na budovy, konkrétně pouze jejich čelní fasády, po kterých šplhá objektivem jako pavouk a vytváří obrazy, které fasády budov přeměňují pomocí extrémního úhlu pohledu na utíkající plochy, zbíhající se k horizontu a vytvářejíce jakési krajiny, po kterých se můžeme rozběhnout. I fasády nevábných paneláků se změnou pohledu stávají terénem, který oko se zájmem zkoumá a identifikuje. Stopa člověka je zde minimální, sem-tam nějaká květina na balkóně, resp. pověšené prádlo. Ve většině případů však krajiny tvoří beton, panel, kov a sklo. Jestliže se Viktor Szemzö snaží nevlídné sídliště zaplnit lidmi, Petr Homola naopak tuto architekturu vyprazdňuje, dehumanizuje. Poskytuje nám však jiný pohled na notoricky známou skutečnost, jednoduchým zdvihnutím objektivu otevírá možnost jiného čtení prostředí, které je pro nás takové běžné, že jeho existenci už často ani nevnímáme.