Dvakrát Praha okem velkoformátové kamery. Kurátor PhDr. Jan Kříž

Karel Kuklík – Praha – Krajina návratů (Grant primátora Prahy pro rok 1997)

Grant získal Karel Kuklík na základě portfolia z pražského parku Grébovka, které přihlásil do Czech Press Photo 97. Dal si za úkol sledovat, jak dnešní Praha zachází se svou vnitřní zelení a jak při své současné expanzi do okolní krajiny zachází se zelení vnější.Jak je pro Kuklíka příznačné, i na grantu pracoval po vzoru Josefa Sudka s fotoaparáty středního a velkého formátu, které umožňují dokonalé prokreslení i modelaci terénu a bohatý valér obrazu. Výsledkem je pozoruhodný soubor dokonalých kontaktních obrazů zachycujících přírodu dnešní Prahy. A její soužití, ale i tvrdý boj, s rozpínajícím se velkoměstem. Výsledky své práce na grantu Karel Kuklík představil veřejnosti na výstavě Praha 1997–1998 v Komorní galerii Domu fotografie J. Sudka v Praze v listopadu 1998 až lednu 1999. Jedná se o zvětšeniny 30x40 cm z formátu negativu 9x12 cm.

“Jestliže v prvém významném období fotografovy tvorby v šedesátých letech o člověku spíše platilo: Prach jsi a v prach se obrátíš - jak tehdy souviselo s existenciální filosofií expresivních struktur, pak od sedmdesátých let bychom spíše řekli: Z krajiny jsi vyšel a v krajině spočineš.

Již od počátků Kuklíkova díla byla ostatně i příroda, ne-li především příroda, která nabízela symboly vhodné k vyjádření duchovní situace doby - beznaděje jako základu tragizující revolty nekonformních mladých. Od sedmdesátých let dramatický konflikt duše se světem byl vystřídán moudrým porozuměním. Vyhovovala tomu i technika velkoformátové fotografie, prostě klasika, která tvůrce jakoby přenášela přes úskalí dobových výzev i konfliktů. Zůstal ovšem neobyčejný cit pro detailní strukturu přírody i pro sugestivní řeč romanticky výmluvných motivů.

Nepřekvapí, že námětem jsou především oblasti chráněné přírody v Praze a jejím nejbližším okolí. Ať již v podobě skromných zbytků divoké přírodní scenérie na okraji Prahy, nebo časem chátrajících, ale nově zmrtvýchvstalých usedlostí a parků.  Karel Kuklík bohatě zúročil grant města Prahy (Czech Press Photo 97) a v letech 1997 - 1998 poskytl svědectví o krajinných pokladech, jichž si často v překotném ruchu města ani nepovšimneme. Od památné Kuklíkovy Grébovky z roku 1974 vede na dnešní výstavě cesta až k současnosti, v autorově tvorbě stejně soustředěné, stejně hluboce meditativní, jako v počátcích jeho díla, v době proslulých Imaginativních krajin.” PhDr. Jan Kříž

Richard Homola – Pražské vltavské mosty

Jedná se o pokus zpracovat téma, kterému ještě nebyla po stránce fotografické samostatně věnována pozornost. V souboru se snaží zachytit pražské vltavské mosty v jejich architektonické rozmanitosti, urbanistických souvislostech, druhu určení a pochopitelně je zajímavě podat i po stránce obrazové. Mosty jsou snímané velkoformátovou kamerou na formáty negativu 13x18 a 10x15 cm. Kopírované jsou většinou formou kontaktních kopií a vybrané snímky jsou zvětšované na formáty 30x24, 30x40 a 50x60 cm. Hlavní část souboru vznikala v letech 2006 až 2008 a příležitostně se ještě doplňuje. Soubor dosud nebyl vystaven a první výstava bude zahájena 1. 3. 2009 v pražské Jindřišské věži a tento soubor bude vystaven v Galerii 4.

“Vybrat si námět a pak ho v plné šíři a hloubce zpracovat, to patří k vrcholům volné výtvarné fotografie. Na váhu pak padá nejen jistota výtvarné zkušenosti, ale i závažnost myšlenkového základu díla, jakási magie tematické volby, která fotografa omezuje jen proto, aby jeho poselství dodala důrazu fatální nezbytnosti. A pravá díla z osudově nezbytné volby čerpají vnitřní sílu obohacující diváka.

Richard Homola svými cykly s námětem hradu Bezdězu, přírodní rezervace Peklo, zšeřelých klášterních interiérů a zasněného Máchova jezera již dříve vytvořil obrazová pásma plná niterného zaujetí na vlně teskně existenciálního prožitku. Jeho snímkům, plným lyrického kouzla romantické touhy po kráse, nikdy nechybí druhý tón -  kritické melancholie.  Přímý kontakt s realitou je u něj vždy přehodnocen subjektivní snovostí generující hlubší význam motivu. Světlo všedního dne a cíleně metaforické světlo fotografova nitra právě v jejich vzájemné vazbě vytvářejí ten příznačný citový prostor každého snímku.

Architektura pražských mostů, klenoucích se vznosně nad hladinou bájné řeky Vltavy je sama o sobě záležitost výsostně estetická a vzhledem k  časové a slohové rozmanitosti mostů i historicky poučná. Nedosti ale na tom. Most jako symbol spojuje něco s něčím, představuje možnost, touhu po spojení.  Může být i tak úzký, že po něm přejdou jen někteří, stateční či vyvolení. Most může symbolizovat harmonické spojení a řešení vnitřních konfliktů touhy. I o tom jsou tyto brilantní snímky dnes již známého fotografa, jednoho z těch, kteří svým dílem originálně rozvíjejí tradici české emotivní fotografie.” PhDr. Jan Kříž