Pod tímto názvem se v Galerii 4 představilo dvanáct umělců z regionu.

Je rozdělena do dvou celků ve dvou výstavních patrech. V prostředním sále najde divák komornější formáty a tišší, méně barevnou polohu výrazových prostředků. Kromě kresebných záznamů Zuzany Kleinerové jsou zde prezentovány meditativní kresby od Lenky Březinové, kreslířky ze Sokolova a minuciózní perokresby chodovského Jiřího Juna, takříkajíc doyena kreslířské kultury v kraji. Konceptuální a geometrickou podobu kresby, malby i objektů představuje vystavená tvorba Františka Stekera z Ostrova. Tam žije i Bořivoj Hořínek, jenž k tvorbě sice často používá fotoaparát, ale spíš bychom ho měli vnímat jako autora konceptů a instalací než jako klasického fotografa. Tuto pětici doplňují práce v prostoru karlovarského designéra Jiřího Kožíška, který sice pracuje s porcelánovou hmotou, ale i zde platí, že se nejedná o užité umění, ale volně pojaté instalace reflektivního charakteru. Malba je dominantním a spojujícím prvkem horního sálu, v úvodu instalace se představují obrazy Varvary Divišové, malířky z Dalovic u Karlových Varů. Nejde o tradiční krajinomalbu, ale spíše o lyrizované představy o krajině. Z krajinářských motivů často vychází i Marek Wohlrab, který však své kompozice ještě více elementarizuje a geometrizuje. Geometrii ve spojení s air brushovou technikou využívá ve svých originálních kompozicích František Tumpach, částečně v kontrastu partiemi malby špachtlí. Geometrické prvky v podobě čtverců dominují obrazům Jana Samce, v nichž kontrastují s uvolněnou morfologií okolních partií. Karlovarská designérka porcelánu Lenka Sárová Malíská se s koloristickou brilancí pohybuje na hranici mezi abstrakcí a zobrazující redukcí reality. Na obdobném pomezí se vyjadřuje i Václav Balšán, který ovšem volí jednodušší barevnou paletu a jeho velké formáty dominují a uzavírají výstavní instalaci ve štítu výstavního prostoru. Výstava sice obsahuje rozdílné styly a technologie i různé výrazové polohy, přesto má společný jmenovatel v jejich tvorbě: Tou je zaujetí pro autonomní výraz, hluboká vnitřní potřeba se vyjádřit a hledání osobitých prostředků pro vlastní umělecká sdělení.

Jan Samec