Výstava z cyklu “Historická fotografie”.

Fotografie 1860 - 1914 ze Sbírky Scheufler. K jubileu 175 let fotografie.

Výstava Jak se lidé bavili představuje všechny podstatné fotograficky zaznamenatelné formy trávení volného času v prvních 75 letech fotografie. Z hlediska dějin tohoto média je zajímavé sledovat, jak s pokrokem fotografické techniky rostly možnosti zachytit momentální nearanžovanou situaci a jak fotografie již tehdy byla schopná pronikat do soukromí, včetně těch nejintimnějších  sfér.

   Pro řadu lidí již sama návštěva fotografa byla určitým druhem zábavy, uvolněním ze všedního rytmu dne. Z důvodů nízké citlivosti fotomateriálů se fotografie až do konce 19. století vesměs aranžovaly a bezprostřední zachycení přirozeného pohybu bývalo vzácné. V aranžmá, pořizovaných v prvních čtyřech desetiletích fotografie převážně v ateliérech, se mnohdy uplatnil dobový smysl pro humor a ten míval často jiné polohy než v současnosti. Mnohé, čemu se smějeme, by bylo pro naše předky nesrozumitelné. Podobně se nám nezdají být ani trochu zábavné mnohé scény komponované jako humorné fotografy v 19. století. Na vizitkách a kabinetkách žertovného zabarvení se portrétovaní často odívali do různých kostýmů a hráli role, které si vymysleli nebo jim je podsunul fotograf. Občas se uplatňovalo ono známé: Já je někdo jiný! Hra s vlastním zjevem se rozvíjela zejména na maškarních merendách a plesech a odrážela prostoupení soudobé společnosti divadlem a divadelností. Realizačně komplikované živé obrazy stály na pomezí několika oblastí umělecké tvorby a fotograf měl při nich většinou dokumentační roli, i když některé také sám realizoval ve svém ateliéru. Někdy snímky sloužily ve společnosti jako doklad vtipnosti portrétovaných, nebo byly upomínkou na danou akci, třeba karneval.      

   S pokrokem fototechniky ke konci 19. století se rozvinuly možnosti zachycovat v exteriéru nearanžované živé akce, čehož se s nadšením chopili mnozí fotoamatéři. Vytváření žertovných scén zejména na výletech bývalo oblíbenou zábavou milovníků fotografie. Samotné fotografování se stávalo hrou. Vznikaly tak upomínkové snímky, které jsou ze současného pohledu zajímavým dokumentem soudobého životního stylu.         

   Sport, který je významnou formou prožívání volného času v současnosti, se v raných dobách fotografie teprve rodil. Při sportovních aktivitách byl tehdy fotograf v roli dokumentaristy, přičemž řešil komplikovanou technickou stránku zachycení pohybu. Proto třeba rané snímky cyklistů se aranžovaly v ateliérech. V oblasti sportu byl českým specifikem Sokol, který vznikl v době všestranného rozmachu národního života. Jeho myšlenkový tvůrce Miroslav Tyrš navázal na antické, renesanční a tehdejší západoevropské představy o tělesné výchově s tím, že tělesná výchova má ohromný vliv na fyzický i duševní život člověka. Ve srovnání s tělovýchovným úsilím jinde ve světě zaujímal Sokol zvláštní postavení právě sepětím s myšlenkou povznesení národa. Odtud plynul i bezprostřední vztah tělovýchovy a kultury. Sokol tak nebyl jen tělovýchovným spolkem, ale zapojil se významně i do politického dění své doby a fotografova práce pro Sokol se chápala i jako angažovanost ve prospěch ,,české národní věci”.